Posledním představením našich žáků byl turnaj v Ženklavě, který se hrál klasickým způsobem jako v sezoně 7+1 dle pravidel FAČR. Týmy byly rozděleny do dvou skupin po čtyřech. Naneštěstí nedorazil tým z Oder, tudíž pořadatelé na poslední chvíli změnili systém na hru každý s každým a tak bludovické čekalo perné dopoledne s šesti zápasy. Na první pohled příjemná záležitost pro děti. Bohužel ale tento víkend dorazilo horké až spalující počasí a šestihodinový turnaj tak byl až přespříliš dlouhý na některé hráče.

V prvních utkáních bludovičtí tahali za hodně krátké konce. A příděly které dostaly začaly psychiku našich talentů Nahlodávat víc a víc. Když pak konečně přišel soupeř s kterým si bludovická legie mohla poradit, Štramberk, bylo už psychické trápení natolik viditelné, že se nepodařilo vstřelit branku a k naší smůle po gólu z přímého kopu prohrát o jedinou branku. Zmar bohužel pokračoval i nadále, následný zápas s Těrlickem, které přijelo s klukama, jenž svým vzhledem připomínali starší žáky, někdy až i dorostence, se opět nepodařil a debakl srazil náš tým do kolen. To už ale byl viditelně poznat důsledek všech porážek, šíleně horkého počasí. Přesto si to v posledních zápasech rozdali týmy, které do té doby nepoznaly chuť vítězství.

Bludovice na Valašskou Bystřici vletěli s vervou, ale nemohoucnost při střelbě, nejspíš i psychická deka, znemožnila skórovat. A štěstí se samozřejmě od nás opět odklonilo a jediným gólem soupeře se opět prohrálo. Před posledním zápasem se kluci s kamarády z Libhoště přátelsky pošťuchovali kdo z nich zvítězí. Jak si sám trenér Bludovic posléze přiznal, možná bylo lepší zápas skrečovat kvůli zdravotním rizikům. A to se potvrdilo…jeden z hráčů už před zápasem přišel s bolestí hlavy (nejspíš úpal), kapitán jak se posléze ukázalo hrál s naraženým palcem několik zápasů, během utkání musel ze hry i náš nejlepší střelec sezony a když se jednomu z hráčů po ráně loktem do nosu spustil potok krve, nezbyl na lavičce už nikdo ke střídání.

Trenér v té chvíli vážně uvažoval o ukončení zápasu, nechal však dohrát, přestože viditelně tým utrpěl šílenou ránu. Turnaj tak dopadl nejhorším možným až katastrofickým způsobem. Žádný bod, žádný vstřelený gól a do Bludovic odjížděli minimálně někteří kluci s úpalem, naraženým palcem, potlučeným nosem a kdo ví co se nadále projevilo doma. Náplastí nebylo ani vyhlášení nejlepšího hráče turnaje jímž se stal náš Teodor Toman, jelikož cenu už přijímal sám trenér, jenž poslal všechny své svěřence domů, protože se obával zda vůbec snesou ještě chvíli na ostrém slunci.

Bludovice si tak při poslední štaci sezony vybrali snad nejvíc smůly od dob co funguje mládež. A budeme doufat, že se z toho během letní pauzy hráči otřepou a všem na podzim ukážou, že šlo o pouhý den blbec, kdy se pokazilo úplně vše. Svou roli však hrálo i počasí a k tomu délka turnaje, které k sobě moc nešly. Během dne šlo na všech týmech vidět jaký má ostré slunce vliv na psychiku…tvrdé střety hráčů, mnohdy nevraživost, a dokonce hádky mezi trenéry. Přes tohle všechno ale je dobře, že se takové turnaje konají a že občas přijde i neúspěch. Každý takový zážitek hráče zoceluje a příště už nic takového nedopustí.